THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední dobou velmi činorodý label Élysion je tu s dalším kotoučem, který zastřešil svým jménem. Novým koněm v jeho stáji je brněnská skupina RHODIAN, jež je známá implementací kybernetických a tanečních součástek do kovového masivu. Kapela brázdí naši zemi již od konce minulého století, kdy jsem je i já prvně zaregistroval. Tehdy mě zaujalo u nás v té době nekonvenční spojení dance flooru, elektroniky a rock-metalu. Celek však na kolena srážel výkon zpěvačky, který byl zoufale maskován silnými modulacemi vokálu a pokud postrádal toto ošetření, připomínal velmi neuspokojivý výkon z obecní pěvecké přehlídky v „Horní, Dolní“. Když jsem do ruky dostal nový albový počin, byl jsem velmi zvědav, zdali pěvecké linky doznaly výraznějšího zlepšení, protože pokud by tomu tak bylo, měli bychom jistě co dělat se zajímavým tělesem v naší kotlince.
No nebudu vás dále napínat, v tom zpěvu se to příliš nezlepšilo a jsem přesvědčen, že právě vokál je největší překážkou tomu, aby tato formace doznala většího vnitřního vývoje a citelnější evoluce. Absence zajímavějších a výraznějších motivů ve zpěvech, výrazně unylá a nezajímavá barva hlasu, občasné intonační nepřesnosti a citelně vypjaté momenty v hlase, kdy se melodie setká s hranicí poměrně úzkého rozsahu zpěvačky Martiny Abrhamové, jasně vytyčují, kde je u RHODIAN zakopán pes. Co opět zpěv hodně zachraňuje, je práce se studiovými kreslítky, které vokál přibarvují do přijatelnějších odstínů. Dalším světlejším momentem jsou různé polohy hlasu, v nichž se mísí sekané deklamování, melodický vokál i agresivnější řvaná rovina. Stejně jako v melodických, tak i v emotivněji posazených pasážích postrádám v hlase přesvědčivost. To samé lze říci i o anglicky otextovaných skladbách – přízvuk je totiž velmi zatížen těžkopádnou moravštinou.
Tou silnější stránkou RHODIAN je rozhodně elektronika, která v hojné míře atakuje skladby. V kybernetické asimilaci jednotlivých aranží je patrná zkušenost, příjemná hravost v samplech i cit pro celek. V něm se samply homogenně vpíjí do skladeb a nepůsobí jako laciný okázalý výkřik, který hraje jen na efekt – elektronika je zkrátka pevnou součástí, aranže by se bez ní neobešly, a kdyby ano, měli bychom před sebou pouze kytarově nijak výrazný okovaný bigbít. Místy se v syntetické složce RHODIAN vyskytuje popová cukrová vata, jež okatě olepuje skladby poněkud oposlouchanou sladkostí či tucavou disko/trance rytmikou. Jindy je zas zajímavé atmo-elektro kupříkladu ve formě skladby „Tired subway“ či „Lolita 3D“. Mnohé písničky mají výrazně hitové ambice, ať už jde o klasickou stavbu, silné refrény či zapamatovatelné nenásilně vtíravé melodie. Hodnocení by bylo rozhodně vyšší nebýt jednoho slabého článku, který táhne skupinu pod zem. Příště lépe zvážit výběr zpěvačky, neboť potenciál zde je!
PS: Součástí CD je i nepříliš dovedně navržená multimediální příloha, která obsahuje krom fotogalerie a dílčích informací po stránce obrazové velmi povedené, po stránce invence již méně chvályhodné videoklipy a téměř zbytečný klip o točení těchto klipů.
Po aranžérské stránce nápaditý a hitově stavěný, elektronikou hojně protkaný rock-metal, který sráží na kolena velmi nepřesvědčivý výkon zpěvačky.
5 / 10
Oldřich Hladký ml.
- kytara
Marek Loučka
- basová kytara
Martina Abrahamová
- vokál
Honza Lukl
- bicí
1. Zběsilá jízda (Mona Lisa Overdrive)
2. ...And Grow Away From Sun
3. Struktura konvergence 2
4. Paralelní životy
5. Tired Subway
6. Berserk!
7. We Left Our Playgrounds Too Soon
8. Weekend On The Earth
9. Chemicky free
10. I Enjoy Life Like Poison
11. Lolita 3D
12. Bpm
Enter Tthe Password: Berserk (2006)
Too High (2002)
Fact-Or-Your Fiction? (2000)
Structure Of Convergency (1998)
Sic Erat In Atis (1997)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Élysion
Stopáž: 40:55
Produkce: Miloš Doležal / RHODIAN
Studio: Hacienda
Doporučuji od této kapely daleko vyzrálejší nahrávku "Schizzover" (8/10)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.